Šéf SAP Labs Martin Janáček: Češi mají předpoklady řídit globální společnosti stejně jako kdokoliv jiný

Martin Janáček je v rámci českého kontextu vzácná osobnost. Jako lídr brněnské vývojářské centrály SAP Labs, která patří k výrobci světového podnikového systému SAP, zná velmi dobře české podnikatelské prostředí, ale i to mezinárodní. Může porovnávat a navádět, jak by Češi mohli být ještě lepší a vybudovat si výhodnější pozici. V rozhovoru vysvětluje, proč nejdou dobré nápady jen tak přesadit z jedné země do druhé, proč nemají Češi takové byznysové sebevědomí, ale i to, že snažit se prosadit jednu zemi na úkor druhé nemá hodnotu.

Jako brněnská kancelář patříte pod hlavičku velkého korporátu, ale zároveň si zakládáte na lokálním vlivu a podpoře místních projektů. Už teď jsou to Czechitas nebo Jihomoravské inovační centrum. Kam se to bude rozšiřovat dál?

Na oba subjekty jsme opravdu hrdí. Mimo to moc rádi podporujeme univerzity, protože to je podle nás win-win na obě strany – dáváme jim zpětnou vazbu, vstupujeme do výuky, dostáváme studenty do praxe a zároveň to dělá radost našim lidem, protože se mohou podělit o to, co se naučili. Jak se snažíme být zodpovědní k sobě, například v oblasti udržitelnosti, snažíme se být zodpovědní i ke svému okolí a dalším organizacím, naše pozice tomu přece jen odpovídá. Jsou to věci, které chceme dělat dál, a pak přemýšlíme nad dalšími, které ještě neumíme a chceme je posunout. To se týká hlavně výzkumu ve spolupráci s vysokými školami a spolupráce s nimi na ještě odbornější úrovni. Neustále se snažíme hledat společná témata a cíle, jak propojit hloubavější akademickou část s naší agilní firemní. Snažíme se také o to, abychom dokázali napojit lokální firmu do velkého SAPího mezinárodního ekosystému – SAP má obrovské množství zákazníků po celém světě, to je pro lokální firmy obrovský potenciál. Proto chceme docílit toho, že přes naše mezinárodní prostředí budeme lokální dobré myšlenky posunovat dál do světa.

Je vaše role třeba i to, že se takové lokální firmy časem stanou součástí SAPu?

Firemní strategií to obecně je, jen si musíme uvědomit, že v takový moment přicházejí české firmy do velmi konkurenčního prostředí. Tím, že jsme všude, v Berlíně, Paříži, New Yorku, což jsou místa s obrovským potenciálem, tak české startupy bojují v obrovské konkurenci. Není to snadné. Máme ale kolegyni v Praze, která pomáhá rozvíjet naši odnož akcelerátoru s názvem SAP.iO a propojuje ho s lokálním českým ekosystémem.

Vy sami jste silným hráčem v jihomoravském inovačním ekosystému. Jak se díváte na jeho aktivity a rozvoj?

Vítám je a moc se mi líbí, kolik chytrých lidí je například v JICu a jak vyrážejí na různé inspirativní cesty a pořád se snaží se poučit. Sám jsem ale v tomto ohledu zjistil jednu důležitou věc, a to že žádná myšlenka nejde přenést z jiné země jedna k jedné. Na začátku jsem se i já ptal, proč zkrátka nesdílíme v různých zemích příklady dobré praxe navzájem a nebereme si recepty z míst, kde už věci dělají dobře. Jenže ono jen tak něco zkopírovat nejde. Země i ekosystém mají vždy nějaký svůj kontext a jsou v určité vývojové fázi. Pokud do určité konkrétní vývojové fáze nedorostly, tak danou věc nedokážeme přenést a implementovat. Navíc je potřeba, aby se ekosystém zlepšoval jako celek, tedy všechny jeho části.

Jaký z toho z vašeho pohledu leze obrázek Česka a Čechů?

Naši lidé jsou velmi inteligentní, vzdělaní, mají selský rozum a obecně jsme velmi inovativní. Češi jsou známí tím, že hledají „českou“ uličku – jak se snažíme zlehčovat si práci, vymyslíme u toho spoustu nových dobrých věcí. Na čem potřebujeme zapracovat, je to, že nejsme rození vůdci, spoustu věcí víme, ale neříkáme je. Mnohdy si i řekneme, že je něco implementováno špatně, ale málokdo pak zvedne ruku a řekne, že by to dělal jinak. Například Nizozemci nebo Belgičané pocházejí také z „malých“ zemí, ale mají už léta zkušeností s řízením velkých firem, už vědí, jaké to je řídit Evropu. Hodně vysílají svoje lidi do různých zemí na zkušenou a všichni jsou vychovávaní k tomu řídit věci a větší firmy i projekty. My jsme se v Česku nenarodili s představou, že budeme z Česka řídit svět. Ale možná je to jenom nějaký blok, který časem překročíme. Protože není důvod, abychom nebyli těmi, kdo řídí svět. Na druhou stranu nerad bych, abychom jeden národ vyzdvihovali nad jiný.

Povídejte.

My jsme sice brněnská kancelář, ale každý tým u nás spolupracuje s celým světem. A co je na tom nejlepší, je ta tisíckrát skloňovaná diverzita, když máme ve skupině lidi z různých zemí, zázemí a kultur. Jenom tak jsme schopní docílit opravdu dobrých výsledků. Nedá se říct, že by byl lepší Čech, Němec, Ind, Číňan nebo Američan. Každý je jiný a v jejich spojení je síla.

Když třeba přednášíte na univerzitách a potkáváte se s mladší generací, vidíte, že se u ní něco otáčí?

Její příslušníci mluví mnohem lépe anglicky a mnohem méně se bojí, což je dobré. Co by mohlo být negativní, je malá vytrvalost. Věci je třeba si odmakat, aby se povedly, ale jak je doba zrychlená, nahrává to tomu, že si lidé můžou myslet, že rychle jde i to budování. Ale tak to není, zkratky v tomto ohledu neexistují.

A existuje něco, z čeho máte z pozice lokálního patriota v kontextu podnikatelského prostředí obavy?

Mám radost z toho, že tady existuje JIC a spousta jeho aktivit. Také z toho, že ekosystém v Brně je otevřený a přátelský. A obecně věřím českému člověku, který je vynalézavý a má velkou schopnost inovace v těžké době. Pokud existují nějaké překážky v rozvoji, tak jsou to na jižní Moravě známé věci: dostupnost bydlení a dopravní situace. Pokud chceme být jako Brno napojení na celosvětovou síť, musíme mít k dispozici letiště nebo alespoň fungující spojení do Vídně. Jako důležité vidím i zjednodušení vstupu cizinců do země.

Jestli se něčeho trochu bojím, pak toho, že jako země v horizontu pěti až deseti let zvedneme svou životní úroveň více než produktivitu práce. Padla by tím naše obrovská výhoda, ze které čerpáme teď, totiž že přinášíme za rozumné náklady velkou přidanou hodnotu. Bude těžké si tento výhodný poměr udržet, a proto bychom měli neustále hledat nové cesty, jak inovovat, nepřestávat se učit novým věcem a investovat do klíčových oblastí rozvoje. Co se týče dopravní dostupnosti nebo bydlení, tak si ale také uvědomuju, že jsem zase u tématu komplexity. Bylo by lepší, kdyby šel rozvoj agilněji, ale uznávám, že komplexita těch věcí je velká a problematika složitá. Stejně jako u přidané hodnoty naší práce i tady věřím, že přese všechno se s tím úspěšně vypořádáme.