Ředitel JICu: Investujme do lidí. Bez nich nemá infrastruktura komu sloužit

Inovační agentura JIC (Jihomoravské inovační centrum) je léta tahounem progresivního podnikání v regionu a zprostředkovaně tak i jeho dobré byznysové pověsti. Jeho lídři vědí, co za úspěchem stojí i co je dobré dělat pro další rozvoj do budoucna. Není to zadarmo. Chce to chytré investice do lidí i infrastruktury. Ředitel JICu Petr Chládek vysvětluje, že z tisíce nápadů se v prosperující firmu přetvoří třeba jeden jediný. A mluví také o tom, co všechno je potřeba udělat a nastavit, aby tyto firmy měly budoucnost.

Vysvětlovat zřizovatelům JICu v jeho počátcích, že z tisíce podnikatelských nápadů se ujme jeden jediný, a tak by měli myšlenku inovační agentury podpořit, muselo být komplikované…

To ano, ale otcové myšlenky JICu měli ohromné štěstí na politický leadership na kraji a univerzitách. Jako náměstek hejtmana tehdy působil Milan Venclík, který dřív sám podnikal a věděl, jak složitá je to disciplína a že je potřeba tomu dát čas. První opravdové výsledky aktivit JICu se ukázaly v náznacích po deseti letech a opravdová hodnota po 15. Když se dnes podíváte na investice do výzkumu a vývoje ze strany firem, tak vidíte 3,4 procenta, což z Jihomoravského kraje dělá 15. nejlepší kraj v rámci Unie, což je úžasné. Tyhle investice totiž nedělají jen korporace, ale i malé firmy.

Jaká myšlenka nebo problém předcházely vzniku JICu?

Spojilo se víc vlivů. V roce 2002 v Brně téměř ze dne na den skončila firma Flextronics, o práci tehdy přišla tisícovka lidí. Pro zástupce města, kraje a univerzit to byl jeden z impulsů pro hledání způsobu, jak podnítit vznik místních technologických firem, z jejichž úspěchů bude kraj profitovat. Bylo nutné připravit regionální inovační strategii a začít ji uskutečňovat. Nositelem myšlenky byl od začátku kolega David Uhlíř, který byl úžasný v tom, že všechno dokázal vysvětlit a strhnout ostatní. On tehdy kolem roku 2000 fungoval jako regionální manažer CzechInvestu a staral se o příchod zahraničních investorů. David byl už tehdy mimořádně vzdělaný člověk s obrovským rozhledem, a navíc měl za sebou skvělou zkušenost z doktorátu ve Velké Británii, kde působil u Doreen Massey, asi nejlepší geografky zabývající se regionálním rozvojem a znalostní ekonomikou. S touto výbavou se sem vrátil, pracoval se zahraničními investory a velmi rychle viděl, že pobídky nejsou udržitelnou strategií, že Brno musí stavět na místních lidech, zdrojích a talentech. To David byl agentem změny, začal obcházet lidi a nadchnul je pro myšlenku formulování první generace regionální inovační strategie, přičemž jedním z výstupů bylo i založení inovační agentury, která se měla starat o implementaci strategie a podporu začínajících firem.

Politikům se to zalíbilo, a to jak panu Venclíkovi, tak i ostatním v opozici, což bylo klíčové – opozici tehdy reprezentoval sociální demokrat Václav Božek a šéfem finančního výboru byl Jan Vitula. Všichni myšlenku pochopili a později po Milanu Venclíkovi agendu přebrali. Zachovala se tak kontinuita a i díky tomu jsme dnes tam, kde jsme. Podpora inovací od začátku znamenala práci na vysoce kvalifikovaných a dobře placených místech. Byla to deklarace, že chceme stavět novou ekonomiku.

Tipnul byste si, že se stane všechno to, co se nakonec stalo?

Současnost určitě předčila původní očekávání, ale je také pravda, že některé posuny nenastaly. Nedošlo například k reformě vysokého školství a výzkumu, což nás hrozně brzdí. Není to vina nikoho místního, to jde na celostátní úroveň, ale pokud je nejlepší česká univerzita do 200. místa v žebříčcích a další na pozicích mezi 500. a 600. místem a zhoršuje se to, je to špatně. Jeden z nejlepších indikátorů excelence, počet takzvaných ERC grantů, nám také nesvědčí – máme jich do 40, kdežto obdobně velké Holandsko jich má 500. Bez výzkumné základny nemůžeme přemýšlet nad tím, že budeme inovačním hubem střední a východní Evropy. Změna ale znamená posun v myšlení. Třeba v tom, že není problém mít „jen“ bakalářské vzdělání a že vědu má dělat jen hrstka opravdu talentovaných. Ne že si lidé na doktorátu zkrátka prodlužují mládí.

Vraťme se ale k těm překonaným očekáváním…

Máme být na co hrdí, jsou tady startupy, které dosáhly výrazného úspěchu: třeba světoznámé Kiwi.com, které zaměstnává asi tisíc většinou vysoce kvalifikovaných lidí, a hlavně je firmou, která bourá asymetrii zákazníka a prodejce. Z médií se to málo ví, ale Kiwi řeší ohromný společenský problém spotřebitelské spravedlnosti, která je zásadní bariérou rozvoje moderní tržní ekonomiky. Jinak, jedna věc byla nadesignovat regionální inovační strategii a rozjet konzultace nápadů s přidanou hodnotou po začínající podnikatele. To dělal JIC prvních deset let opravdu intenzivně, ale vedle toho rozjel celou řadu jiných aktivit: práci s celým podnikatelským ekosystémem a jeho klíčovými aktéry, výchovu talentů už na školách, otevřenou digitální dílnu FabLab, vzniklo neformální uskupení andělských investorů Garage Angels, máme vlastní venture kapitálový fond. V původní strategii, která byla opravdu velmi pokroková, se načrtlo skoro všechno z dneška, jen k tomu bylo třeba projít si tou ohromně náročnou cestou.

Jedna věc jsou vaše aktivity, jiná infrastruktura, kterou se podnikatelské prostředí musí podpořit z jiných zdrojů. Co ji reprezentuje?

V regionálním rozvoji platí poučka, že v první řadě je třeba investovat do lidí a jejich potenciálu, a když to bude fungovat, firmy už si infrastrukturu vynutí samy. Existuje krásné srovnání Irska a Portugalska. Ti první po vstupu do EU investovali spoustu peněz do vědy, vzdělávání a inovací a stali se evropským tygrem. Ti druzí za ně postavili dálnice a dnes jsou chudší než Česko. Já jsem upřímně rád, že Jihomoravský kraj měl před lety podporu místní ekonomiky jako větší prioritu než například opravovat dvojky a trojky silnice a tvořit cyklostezky. Protože když máte chytré lidi, cyklostezky vám je v regionu neudrží, odstěhují se za lepšími výzvami a podmínkami. Kolem roku 2005 platilo i tady, že kdo byl trochu šikovný, ten šel do Prahy nebo do Londýna. Je to dnes téma? Málokdy. Spíš řešíme, že v Brně není kde bydlet, protože všichni tady chtějí zůstat. Dobře se tady žije a je tu zajímavá práce.

Potřebujeme ještě, aby sem chodily další firmy ze zahraničí?

On je to spirálovitý vývoj. Na začátku všechno stojí na rutinní výrobě a službách a čím víc roste znalostní báze regionu a přibývá chytřejších lidí a subjektů, tím se region stává atraktivnějším často pro ty samé firmy, ale jiné jejich funkce. Například Honeywell tady měl na začátku jen výrobu, v průběhu let ale přidal zajímavý vývoj a jejich zdejší management pořád bojuje o další pokročilejší kompetence. Právě o tom to mimo jiné je – neustále přesvědčovat centrály korporací, aby měly o regionu čím dál lepší mínění, aby sem posílaly části firmy s vyšší přidanou hodnotou.

Jaká další podpora je ze strany státu nutná?

Všechno to, co patří k vyspělému regionu. V první řadě potřebujeme euro, to je „must have“. Pak prozápadní, progresivní a příkladný leadership. Je třeba se ptát, co může Česko dělat pro to, aby byl svět lepší, čím chceme být prospěšní. Hodně už se toho udělalo, teď ještě tu transformaci vědy a vysokých škol. To je to těžké, bude to nadlouho a výsledky nebudou hned vidět, ale je v tom skrytý největší potenciál.

I v podnikání se projevují trendy, vy aktuálně sázíte třeba na herní a kreativní průmysly nebo technologie spjaté s výzkumem vesmíru. Co bude trendy do budoucna? Co má smysl rozvíjet?

Cokoliv spojené s redukcí oxidu uhličitého a řešením klimatické změny. A vlastně jde o jakékoliv globální výzvy obecně. Stárnutí populace, kyberbezpečnost, digitalizace. Je to to nejsmysluplnější podnikání, protože podnikání se nerovná jen vydělávání peněz, ale primárně znamená řešení problémů. Vezměte si například veleúspěšný Avast. Jistě, vydělávají na bezpečnostním softwaru. Jak ale sami říkají, jsou tady od toho, aby pomáhali chránit demokratický řád. Počítačová bezpečnost znamená zachování důvěry v demokratické řízení, a to je řešení velkého problému.

Jak na aktivity, kolem kterých se točíte, působí současná postcovidová situace kombinovaná s válkou na Ukrajině?

Jsou to velké události, které nás učí zvykat si na to, že svět je turbulentní, a my se musíme naučit žít v prostředí konstantních změn. Věc nestojí tak, že můžeme, ale musíme.

JIC

Inovační agentura JIC podporuje rozvoj inovativního podnikání a komerčního využití výsledků výzkumu a vývoje. Jejími zřizovateli jsou Jihomoravský kraj, město Brno a brněnské univerzity. Služby agentury pomáhají každoročně přibližně stovce firem, ať už ve fázi prvotního nápadu, rychle rostoucího startupu i zavedené technologické firmy. Firmy, které služby JICu využily, zaměstnávají celkem přes deset tisíc lidí nejen v jihomoravském regionu. Těmito a dalšími aktivitami pomáhá JIC zvyšovat konkurenceschopnost jižní Moravy a budovat z ní jeden z nejinovativnějších regionů Evropy.

PETR CHLÁDEK

Vystudoval biologii a geografii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnoval oblasti regionálních inovačních systémů a regionální politiky. Jihomoravským inovačním ekosystémem se zabýval už v Regionální rozvojové agentuře jižní Moravy, odkud přešel na JIC, kde se stal manažerem Regionální inovační strategie Jihomoravského kraje a členem managementu organizace. Pod jeho vedením vznikla třetí i čtvrtá generace regionální inovační strategie, jejímiž výsledky je například vznik a otevření VIDA! science centra, digitální dílny FabLab Brno nebo řada projektů na propojení výzkumné a soukromé sféry na jižní Moravě.