Zem odkryla historii Vlněny. Průmyslovou i válečnou

Objevují se jako předvoj čehokoliv, co se ve Vlněně postaví. A kousek po kousku odkrývají bohatou historii celého místa, které je tolik spjaté s rozvojem průmyslového Brna. Řeč je o archeolozích, kteří udělali z části Vlněny přes léto archeologické naleziště. Na další části pozemku, kde se bude stavět, hledají otisky jednotlivých dějinných etap. Stihli i pár prohlídek, ale protože se zdaleka nemohlo dostat na všechny, tady je přiblížení toho, co všechno se v půdě areálu dochovalo. Prokopání se několika vrstvami půdy totiž ukazuje, jak moc se využití a život v areálu měnil. Dnešní kanceláře jsou tak další kapitolou už hodně tlusté knížky.

Horký letní den a před očima široká pláň, kde někde je ještě hlína, jinde obdélníková jáma, ale hlavně spousta míst, ze kterých lezou zbytky různorodých staveb. Je konec srpna a ve Vlněně finišuje záchranný archeologický výzkum, který musí ze zákona předcházet startu jakéhokoliv developerského projektu v lokalitě, kde se čekají historické nálezy.

Průzkum od roku 2016

Ve Vlněně je jich spousta, to už se ví z minulosti, protože oblast u Dornychu je pátou částí, kde archeologové kopou. Než sem najel první bagr, udělali si výzkumníci stratigrafické sondy, aby věděli, co je pod zemí, kde se dá něco najít a kde naopak není třeba lidskou ruční prací plýtvat. Od začátku v roce 2016 se na pracích a interpretacích nálezů podílí Hynek Zbranek z organizace Archaia Brno. Ta na výzkumu spolupracuje s provádějícím Ústavem archeologické památkové péče Brno, za který práce vede Jiří Zubalík. „Nastoupili jsme hned po demolici původního areálu, který byl ve špatném stavu. Stejný výzkum se konal pod každou dnes už vzniklou budovou, a Vlněna je tak rozhodně největší prozkoumanou plochou v Brně, jedná se o skoro 30 tisíc metrů čtverečních,“ líčí archeolog a rukou už ukazuje na jednotlivá zajímavá místa. Z každého kusu země tady na člověka vyskakuje kus jiného století.

ejblíž k Dornychu, v místech sousedících se vzrostlým stromem, se asi dva metry pod úrovní dnešní země rýsují zbytky mlýna, respektive jeho okraje. Archeologové vědí, že hlavní část bývalé stavby je právě někde pod stromem, takže do jeho středu se nedostanou, ale dost vidí i tak. Mlýn tady stával už někdy od 13. století, kdy to bylo bažinaté místo mezi ramenem Svratky a Ponávkou. Přežil několik staletí, ale všechno okolo něj se až neuvěřitelně proměňovalo. „Dostáváme se k jeho později přistavěným částem někdy z 15. a 16. století, což usuzujeme podle cihel a valounové dlažby. Mlýn byl několikrát poničen a za 30leté války při obléhání Švédy vyhořel. Brňané tehdy strhli veškerou zástavbu na předměstí, aby útočníkům ztížili vstup. Proto tady možná vidíme kusy mlýnského kamene,“ ukazuje Zbranek do jámy.

Zbytky mlýna jsou zasypané silnou vrstvou naplavenin, které dokazují, jak nehostinné místo to kdysi bylo. Pravděpodobně kvůli odlesňování krajiny se tady periodicky opakovaly záplavy, takže lidé se sem úplně nehrnuli. Všechno se změnilo až s urbanistickými změnami a počátky vlnařského průmyslu v Brně, který z míst kolem dnešní Vlněny a i celého Brna udělal skutečné velkoměsto. Od té doby už se nikdy nestalo, že by se v lokalitě nic nedělo. Když ztratila jedno využití, brzy sem kvůli atraktivní poloze přišel někdo jiný a dal jí využití nové.

Mapování od nuly

Vlevo od Mlýnské ulice se našly zbytky Biegmannovy továrny z roku 1790, kterou si založil jeden z bývalých mistrů Köffillerovy manufaktury, první vlnařské manufaktury v Brně. Nebyl jediný, „potomků“ prvního podniku bylo víc a právě jejich energie pokračovat v řemesle po vlastní ose dala vzniknout velkolepé historii „moravského Manchesteru“. Archeologové dodnes vidí výsledky jejich snažení v tom, jak se jim pod rukama klubou různé části staveb s různým datem vzniku. Nové a nové generace vlnařských průmyslníků totiž využívaly staré budovy a postupně k nim dostavovaly nové, takže dnes po nich v zemi zůstala soustava na sebe různě dolepovaných zdí. „Neexistuje k nim ale žádná dochovaná dokumentace, protože většina byla uložená v takzvaném Německém domě, sídle brněnských Němců stojícím na Moravském náměstí, které vyhořelo za druhé světové války, a o dokumenty jsme tak přišli,“ mrzí Zbranka.

Až do konce války tady vedle sebe fungovaly tři nebo čtyři továrny patřící různým vlastníkům. Ke scelení areálu došlo až po válce kvůli znárodnění a vzniku národního podniku Vlněna. Ještě z doby o pár let starší ale pochází jedno velké překvapení, na které tady výzkumníci narazili. Jen pár desítek metrů od dnešní silnice se v zemi objevily dva rozsáhlé protiletecké kryty zbudované někdy v roce 1944. „U nich už je běžné, že dokumentace chybí, dodnes netušíme, kde se všechny nacházely, a kdykoliv na nás může vyskočit další. Doteď se jich v Brně zadokumentovalo 16, tyto jsou tedy 17. a 18.,“ říká Zbranek, když pod kulatou klenbu jednoho z nich vchází.

Oba kryty se od sebe liší, jeden je rovný a druhý, podle všeho bezpečnější, klikatý. U vstupu je patrné značení římskou číslicí i dvojice vchodů – jeden schodišťový a druhý v podobě rampy pro snos nosítek s raněnými.

Možná trochu paradoxní je, že obrovské množství betonu, které se sem nalilo, sloužilo jen pár měsíců. Lidé tunely zasypali sutí zbylou po bombardování hned po konci války, a tím kryty zanikly. „V ten moment panovala obrovská euforie, kterou si dnes neumíme představit, nikdo si nepřipouštěl, že by kryty ještě měly využití,“ líčí Zbranek, jak vznikla další historická vrstva, kterou teď s kolegy odhaluje a dokumentuje. Všechno, co archeologové najdou, se podrobně fotí a popisuje. Vznikla už spousta fotek z dronů a dělat se budou i 3D modely.