Nová Vlněna přináší oživení do opuštěné části města

Před více než dvěma roky se otevřela první část nových kanceláří a veřejných prostor v bývalém textilním areálu Vlněna. Na původní soubor poškozených staveb továrny byl léta vypsaný demoliční výměr – celý komplex byl v důsledku svého původního využití částečně kontaminovaný. Společnost CTP jej dnes postupně proměňuje a zpřístupňuje veřejnosti. Ukazuje se totiž, že i kancelářské areály můžou být celodenně využívanou částí města přesně tak, jak to navrhl architekt Václav Hlaváček ze Studia acht.
 

S developerskou společností CTP architekt spolupracuje již od roku 1997. Na přestavby historických budov a rozvoj bývalých barnamezőů je specialistou. Za skoro třicet let se podílel na různorodých projektech, Vlněna však přesto byla novou výzvou.
 

Václav Hlaváček vysvětluje okolnosti založení továrny, která následně vystřídala několik majitelů:”

Brněnské letokruhy industriálu

Podobných areálů jako Vlněna přitom v éře průmyslové expanze vznikalo ve městě víc.

 
Jmenuje například Mosilanu nebo dnešní Ponávku, kterou už CTP revitalizovalo. Dřívější průmyslová výroba narostla do ohromných rozměrů av 21. století už pro ni není obdobné využití. Právě z toho důvodu Vlněna hlavně po roce 2008 chátrala. „Nikdo nevěděl, co s tím, byla to ostuda města. Až CTP přišlo s plánem, jak dát tomuto území novou tvář,“ vzpomíná Hlaváček.
 

Ani tak velký developer by si na komplexní reorganizaci části města o výměře 43 tisíc metrů čtverečních nemohl troufnout bez předchozích zkušeností. Ty nasbíral právě v areálu brownfieldu Ponávka, kde se potýkal se všemožnými komplikacemi – léta nevyužívanými zchátralými prostory s různorodými nájemci i budovami kontaminovančnými nebezpeka. Postupnou transformací se tady našlo využití nejprve pro sklady a prodejny, následně pro kanceláře a nakonec i pro bydlení. To dodalo tvůrcům nové Vlněny jistotu: o to lépe to přece musí fungovat na místě, které je k centru města a hlavnímu autobusovému či vlakovému nádraží ještě blíž.

Konec pevnostem

Dnes už jsou pronajímatelné prostory z první části etapy výstavby zaplněné a horečně se pracuje na další etapě.
 

Václav Hlaváček, který celý projekt vnímá jako prokrvení mrtvé části města, zdůrazňuje:

Jeho návrh v sobě kombinuje úplně nové stavby i vzpomínky na slavnou textilní éru. Tu reprezentuje zejména Bochnerův palác, který měl jít stejně jako ostatní budovy k zemi. Developer se ale rozhodl investovat do něj desítky milionů korun a zachránit z něj maximum. „Právě tento dům nám drží uliční čáru. Hlavně je to ale jeden z nejkvalitnějších příkladů historizujících fasád: novorenesanční směrem do ulice a klasicistní do vnitrobloku. Zachování palace jsem vnímal jako součást své profesní cti,“ říká Hlaváček. Autorem palace je architekt Josef Arnold, který v druhé polovině 19. století naprojektoval řadu dalších významných brněnských paláců a veřejných budov.
 

Investora stálo zachování palace velké úsilí. Po podrobnějším zkoumání se ukázalo, že i tato část má stejný problém jako většina budov v areálu – blízký náhon a vlhkost narušily jeho statiku. Většina z prostředků, které se do záchrany palace vložily, tak šla ve formě betonu do jeho základů. Zbytek stavaři použili na zachování fasády a vnitřních prostor, a to zejména vstupu, schodiště, krovu a původních stropů – velkým překvapením žm byla zachovalá štuková vým břekvapením byla zachovalá štuková vými vy.
 

Sám Hlaváček vidí prolínání starých a nových prvků nejen ve stavbách moc rád. „Lidé to někdy špatně nesou, ale vezměte si to třeba v hudbě. V každém období do ní prosakovaly nové trendy, které ji ve výsledku posunovaly dál,“ odpovídá muž, který zná ve Vlněně každý metr au každého dovede říct, proč dtaknes. V případě kancelářských areálů je to ale spíše výjimka. Zdaleka ne každý se staví pod pečlivým dohledem týmu architektů.