Bažiny, mlýny, poklady a továrny. Archeologové oživují příběh proměny Vlněny

Jestli mají o vývoji nějakého města archeologové přehled, tak je to Brno. A jestli je v Brně území, které už svým výzkumem prokopali skrz na skrz, tak je to lokalita, kde stojí nová Vlněna. Aspoň to říká Jiří Zubalík z Ústavu archeologické péče Brno, který v areálu léta vede výzkumné práce ve spolupráci s kolegy z firmy Archaia Brno. Zubalík o něm mluví jako o největší prozkoumané lokalitě ve městě – na podzim s kolegy dokončili další etapu prací, teď postupně analyzují nálezy a znovu si kreslí celý příběh vývoje prostoru. Zajímavý je víc než dost.

S jeho čtením se dá začít už jenom z názvů okolních ulic a městských částí, konkrétně Dornychu a Mlýnské ulice. Mlýny stály na místě po staletí hned dva, jeden přímo na Mlýnské a druhý v rohu areálu, který přiléhá právě k Dornychu. Ten první je patrný dodnes, z druhého nic nezbylo, jeho „základy“ ale odkryli archeologové ze země během podzimu.

Ještě před oběma mlýny stál na místě jiný „výrobní“ areál. „Zhruba v poloze, kde je dnes cowork Clubco, jsme našli dva paralelní příkopy hluboké asi půl metru, kolem kterých bylo rozeseto pět nebo šest potravinářských pecí. V materiálech k tomu žádné informace nejsou, ale odhadujeme, že se jednalo o pekárnu,“ přibližuje Zubalík. On a jeho kolegové tak od začátku skládají teorii, že celé místo sloužilo jako zemědělsko-výrobní základna pro za hradbami ležící středověké město. „Právě zařízení jako pekárny se budovaly za hradbami, aby se eliminovalo riziko požáru,“ doplňuje.

Na starý dům nový

Okolí Vlněny lidé kontinuálně obývali někdy od 13. století. Vždycky tady bylo mokro, dodnes je zde vysoká hladina spodní vody. Jakmile místo trochu vyschlo, otevřela se v této lokalitě možnost pro budování mlýnů a podnikání s nimi spojené. Zážitek je pro archeology hlavně objev toho druhého u Dornychu – léta se o něm vědělo, jen ne s jistotou, kde přesně ležel. Čekalo se zkrátka na to, jestli vůbec a kde se jeho základy objeví.

Archeologové nakonec odkryli základy tří nebo čtyř domů naskládané přes sebe. Není to nic nezvyklého, v dobách, kdy neexistovaly bagry na odklízení a bourání, se zkrátka stavělo tak, že se na starou stavbu nahrnula vrstva hlíny a stavěla se další budova. V zemi se díky tomu skrývaly zbytky hned několika mlýnských kol, ale hlavně pec s nádobami s jídlem. Obsah nádob je teď na biologických analýzách a časem snad bude možné říct, co skrývaly. Odborníci z toho čtou, jak lidé dřív žili, ale i to, co způsobilo zkázu celé budovy.

„Shořela za husitských válek pravděpodobně v roce 1428. Zapálení budov před hradbami bylo třeba za 30leté války obrannou taktikou, jak zabránit útočníkům v nepozorovaném přiblížení se k hradbám. V tomto případě šlo ale asi o náhlou záležitost, jak usuzujeme z nádob s jídlem stojících na peci,“ vysvětluje Jiří Zubalík.

Poklady v zemi

Další střípky příběhu se dají poskládat z jiných nálezů. V areálu Vlněny a jejím okolí se našla sekera z neolitu stará šest tisíc let nebo pazourky, které ale ještě čekají na analýzu – jsou zrádné, můžou být totiž pravěké, ale i středověké, protože v této době se používaly jako křesadlo. Mimo to se na místě objevil i „poklad“ – hromada asi 40 mincí z 15. století. „Skrývaly se v jímce nebo studni v zázemí jednoho domu v Mlýnské ulici. Pravděpodobně souvisely s česko-uherskými válkami, kdy bylo Brno obléháno, a někdo si mince ve snaze ochránit si svůj majetek schoval. Vyzvednout už si je ale nestačil,“ přibližuje další z mnoha příběhů území Zubalík.

Odpovědi na některé otázky už má, jiné jsou ještě v nedohlednu. Týkají se například přesné lokalizace středověké vesnice Dornych, po které je dnes pojmenovaná vytížená ulice. Podle všeho k ní patřil i objevený mlýn a archeologové doufali, že najdou její větší část. Zatím se ale nic takového nestalo.

Co naopak odkryli „navíc“, to jsou dva protiletecké kryty, které patřily k bývalým pletařským a vlnařským závodům. Kryty začaly na místě růst kvůli válce. Navzdory tomu, jak rozsáhlé byly, měly ale jen krátkodobé využití. „Fungovaly patrně jen během druhé světové války, pár let po ní už ‚na nich‘ stály lehčí haly, kvůli čemuž byly asi zasypány sutí, dost pravděpodobně tou z trosek domů zničených během bombardování, protože do prostor Vlněny bomby spadly minimálně dvě nebo tři,“ přidává detaily Zubalík.

Ke krytům se nikdy nenašly žádné přesné plány stejně jako k většině ostatních ve městě. Historici ale odhadují, že měly sloužit jako útočiště pro pracovníky továrny. Od území dnešní Vaňkovky ji totiž ještě před několika desetiletími odděloval bývalý Svratecký náhon, takže v případě nebezpečí to měli zaměstnanci do bezpečí daleko. Proto nechalo vedení postavit útočiště vlastní, protože jen sklepy továren kapacitně nestačily.

Dnes už ani ty neexistují, na místě vyrostou další budovy nového areálu, kde budou byty, kanceláře, obchody a všude okolo spousta zeleně a vyžití pro kolemjdoucí. Na etapu bažin, zemědělství, potravinářství a pletařských a vlnařských továren tak navazuje ta současná – etapa technologického byznysu a služeb.