Stratég JIC: Chceme formovat podnikatelské prostředí. Se start-upy i korporacemi

Kdo se chce v Brně a na jižní Moravě pustit do podnikatelských inovací, ten dřív nebo později narazí na JIC. A protože fungování coworku Clubco má být hlavně o nich, dává smysl se spojit. Memorandum o spolupráci mezi JIC a majitelem Clubca, společností CTP, slibuje spoustu společných aktivit a také možností k podnikatelskému vzestupu. O ten už se JIC ostatně postaral mnoha subjektům. David Uhlíř, jenž má na starost regionální inovační strategii, v rozhovoru přibližuje, co se dá čekat dál a jak se do toho můžou různé firmy zapojit.

"Jsme připraveni podpořit podnikatele, kteří budou v Clubcu sídlit. Ročně se v JICu postaráme o asi sto firem, přičemž jen asi třetina z toho jsou start-upy. Zbytek tvoří už existující společnosti, kterým pomáháme s aplikací nových postupů"," přibližuje Uhlíř, který teď s kolegy číhá hlavně na firmy s "růstovým potenciálem".

Co si pod tím mám konkrétně představit?

Růstový potenciál vždycky tvoří víc faktorů - konkrétní lidé, typ byznysu, jestli má daný projekt nebo služba potenciál škálovatelnosti a jestli má daný podnikatel ambice tvořit velký byznys nebo to bere zkrátka tak, že bude mít firmu o dvou zaměstnancích, koupí si auto, splatí hypotéku a stačí mu to. Druhý příklad je v našich krajích častý a je to škoda. Lidé tady nejsou moc draví a ambiciózní, ale nám jde o to najít ty, kteří chuť do budování mají. Někdy se stává, že některá ze zmíněných ingrediencí chybí, ale často jsme schopni pomoct. Jsou ale věci, které překročit nejdou, třeba nekoučovatelní lidé.

Ce se întâmplă dacă nu se face nimic și dacă nu există o anumită subiectivitate?

Bavíme se s CTP o několika možných rovinách spolupráce, které vycházejí z naší regionální inovační strategie. Vedle standardních témat, jako jsou start-upy, spolupráce vysokých škol a firem nebo podpory technického vzdělávání a popularizace vědy, je v ní totiž nově také spolupráce s velkými firmami a korporacemi. Právě ony se v posledních letech hodně aktivizovaly a mají chuť se do regionálního inovačního ekosystému zapojovat. Mluvím teď o korporacích v českých rukou, kam patří Y Soft nebo Tescan, i o těch se zahraničními vlastníky, třeba Honeywell, Red Hat nebo Thermo Fisher Scientific. S CTP teď vedle možnosti pomoci začínajícím firmám v Clubcu mluvíme i o tom, jak více informovat a zapojit do dění okolo nás větší společnosti, které sídlí v jejích areálech. Další věc je, že CTP se hodně angažuje v tématu udržitelnosti, má po Brně mnoho prostor, což nás velmi zajímá, protože jsou to místa, kde by se daly testovat nové udržitelné technologie, třeba chytré parkování nebo úsporné osvětlení. Výhodou je je, že pozemky patří jednomu majiteli, takže se nemusíme domlouvat s mnoha subjekty. Ale v těchto tématech jsme zatím na začátku diskuse.

Jak by ideálně mělo zapojení velkých firem do regionální inovační strategie vypadat?

Ideální je, když se firmy přihlásí ke spoluodpovědnosti za plnění cílů strategie. Docela dobře se to daří už teď, protože se nám povedlo dát dohromady skupinu několika top manažerů velkých korporací, kteří jsou velmi osvícení, a napojení jim dává smysl. Dnes má skupina 18 členů, říkáme jí inovační platforma a potkávají se asi jednou za dva měsíce. Moc se mi líbí, jak při pojmenovávání problémů, které chtějí řešit, narážejí přesně na ta samá témata, jaká vnímáme my. Ať už je to zlepšování spolupráce vysokých škol a firem nebo podpora technického vzdělávání. Obecně přibývá korporací, které jsou otevřené spolupráci se start-upy na bázi "open inovation". To znamená, že firma specifikuje a popíše konkrétní problém a pak se hledá řešení, které může dodat buď nějaký menší novátorský subjekt, anebo se využívá hackatonů. My jsme schopni právě toto zprostředkovat nebo hackaton zorganizovat.

Kde u firem obecně vidíte bariéry, které jim brání v zapojení do inovačních aktivit?

Bariér může být celá řada, spíš bych řekl, kdy to funguje: Funguje to tam, kde je člověk, který je přesvědčený o smyslu takového jednání a vytvoří pro něj prostor. U malých firem to záleží na majiteli a jeho ambici. Máme i příklady nadnárodně vlastněných firem, které jsou nesmírně inovativní a dělají v Brně velmi pokročilé věci. V některých případech se dokonce povedlo do jejich procesů zapojit místní malé technologické firmy. Ale je to samozřejmě také hra s nejistým výsledkem. Naše zkušenost říká, že z deseti propojení, o která se mezi malými a velkými subjekty postaráme, to skončí například outsourcingem vývoje nebo pilotním nasazením produktu v jednom případě.

Je tento typ spolupráce pro velké firmy ten hlavní benefit?

Většinou je právě možnost, že jim někdo něco vymyslí či vyvine na zakázku, tím hlavním benefitem. Zejména tehdy, kdy to daný subjekt dělá pro krátkodobý benefit. Čím dál víc se ale uplatňuje i filantropický aspekt - řada firem dává k dispozici svoje lidi, aby mentorovali naše start-upy, nebo do nich rovnou investují, což je skvělé, protože pomáhají urychlovat růst začínajících firem. Musím říct, že přemýšlení nad filantropickým aspektem se za poslední roky hodně zlepšilo. Pomohlo pár lidí, kteří jdou příkladem. Právě oni s námi zakládali zmíněnou inovační platformu. Přestože vnímají, že si v lecčems konkurují, třeba už jen v hledání lidí na pracovním trhu, tak jim zároveň jde o to, aby region prosperoval. Mezi technologickými giganty postupně převažuje vnímání, že prosperita většího celku ve finále přináší benefit i jednotlivcům.

Jižní Morava je inovacemi pověstná. Znamená to, že všechno důležité už je nastaveno? Kam se chcete ještě posunovat?

Pořád jsou témata, která nejsou uchopená dostatečně. Hodně se to týká například práce s investory, která je zatím v počátcích. V posledních letech, jak ekonomika šlapala, přibylo lidí, kteří by rádi investovali, ale zároveň nevěděli jak. Na druhou stranu pro začínající technologické firmy pořád není snadné investici získat. Když se bavíme o jednotkách milionů eur, tak to jde, když má jít o desítky, už je to problém. To je totiž další slabina - v regionu máme relativně málo opravdu rychle rostoucích firem, což je něco, na co bychom se také rádi zaměřili. Druhý náš cíl se týká právě korporací. Rádi bychom s nimi vedli dlouhodobý dialog o tom, jak podnikatelské prostředí formovat. Tihle hráči totiž mívají ve vedení někoho, kdo je schopen přemýšlet přemýšlet nad tím, co bude za tři nebo za pět let. Takoví lidé jsou nejlepším parťákem pro strategickou debatu, protože navíc mají i zdroje pro realizaci ambiciózních cílů.

Jenže zajímá reprezentanty mezinárodní korporace region, ve kterém zkrátka jen mají pobočku a nejsou tady doma?

To závisí na konkrétních lidech. Ukazuje se, že pro řadu manažerů nadnárodních společností jsme my jako JIC užitečný partner, protože to, co se v regionu v tématu inovací děje, zlepšuje vyjednávací pozice českých poboček v rámci korporací. Když sem totiž přijede někdo z šéfů například z USA, čeští manažeři mají takového člověka za kým vzít. Zažili jsme řadu situací, kdy k nám návštěva přišla a my jsme ji seznámili s tím, jak pracujeme a jak funguje zdejší inovační ekosystém. Všechno to jsou plusové body pro to, aby když se příště bude rozhodovat o novém projektu, nezačal třeba v Indii, ale právě v Brně nebo obecně v Česku. Myslím, že to odlišuje vyspělý ekosystém od toho méně vyspělého - to, že v něm takoví partneři existují a že jsou vazby funkční.

David Uhlíř