Recept na úspěch v mezinárodní síti SAP: Velké know-how a nízká fluktuace lidí

V Brně sídlí řada poboček zahraničních firem, ale zdaleka ne každá má v rámci svého mezinárodním ekosystému výrazné slovo. Příkladem té, která ho má, jsou SAP Labs, vývojářská část světoznámého podnikového informačního systému SAP. Martin Janáček, generální ředitel pobočky, která léta sídlí v byznys parku Spielberk, v rozhovoru vysvětluje, jak se do takové pozice s kolegy dostal, jak se dá takový úspěch napodobit a co to českému podnikatelskému prostředí přináší. 

Jeden příklad za všechny, který dokládá, jak velké projekty s jak velkým dosahem se pod hlavičkou českého SAPu dělají. Zrovna nedávno vzešel i odsud nástroj, který pomáhá firmám s jednou z aktuálně největších výzev: nefinančním reportingem udržitelnosti a odpovědného chování.

Když se řekne v tomto konkrétním případě „nástroj“, co si pod tím mám představit?

Bavíme se o SAP Sustainability Control Tower, přes který firmy reportují svoje čísla týkající se udržitelnosti investorům a bankám, zkrátka těm, které definuje legislativa. My sami něco takového dokládáme už od roku 2012, šli jsme do toho dobrovolně, a stanovili tak vzor pro další firmy, protože to pro nás už tehdy bylo důležité. Všechny podklady se ale dřív sháněly formou uploadu dokumentů z různých zdrojů. Tento nově vyvinutý nástroj pracuje s tím, že už si bude brát hodnoty, které se v systému SAP vyskytují. Předpokládejme totiž, že zákazníci SAP jsou velké firmy se softwarem, který jim řídí výrobu, logistiku, finance, lidské zdroje, marketing, nákup, zkrátka téměř všechnu podnikovou agendu, takže veškerá potřebná data už by se v systému měla nacházet. Jen pro ilustraci, 87 % veškerého světového obchodu generují zákazníci společnosti SAP, 99 ze 100 největších firem jsou zákazníci SAP, takže je kde brát. Výzva pro nás při vývoji tohoto softwaru tak spočívala v tom, jak data, která už v systémech leží, dát rozumně dohromady a rozumně z nich reportovat.  

Do jaké míry je právě toto pro brněnskou pobočku referenční projekt?

Určitě je to pěkný příklad toho, jak fungujeme. SAP má pozici firmy, která může na světě opravdu něco změnit. Můžeme si dovolit jít příkladem a chceme jít příkladem – když uděláme byť jen drobné vylepšení, tak díky obrovské zákaznické bázi to bude mít masivní projev. Proto jsme se rozhodli jít už před lety v tématu uhlíkové neutrality příkladem a pustili se také do tohoto projektu, který ale není zdaleka jediný takový. V Brně nás je asi 500 a naše role je vyvíjet, lokalizovat a udržovat software. SAP nabízí veškeré portfolio podnikových systémů, my tady pracujeme přímo na jejich finančním jádře. Díky tomu jsme získali dobrou reputaci a i díky ní jsme se mohli podílet i na tomto velkém projektu.

Znamená to, že se o něj nějak soutěžilo? Na základě čeho se v SAP projekty přidělují?

SAP má po celém světě 112 tisíc zaměstnanců a takzvaných SAP labů, tedy hlavních vývojových poboček, je 20. Při přidělování hraje roli expertíza pobočky, dostupnost talentů i jejich cena, aspektů je víc. Každopádně projekty vyvíjíme na různých místech – máme velmi distribuované vývojové prostředí, takže nikdy to není tak, že by jedna pobočka byla zodpovědná za jednu věc. Fungujeme v síti.

Brněnská pobočka ale pozici „labu“ neměla od začátku.

Ano, v Brně působíme od roku 1995 a nejdřív tady byl jen vývojový tým o 30 lidech. Ten pak rostl na 50, 100, což bylo do roku 2016 maximum. Byli jsme odnoží německé centrály bez vlastní identity. V roce 2016 ale naše velikost a hlavně reputace dosáhla takové úrovně, že jsme byli povýšeni do statusu SAP Labs, což znamenalo, že jsme se dostali mezi 20 velkých světových laboratoří. Od té doby rosteme tempem 50 až 100 lidí ročně a zároveň získáváme zajímavé projekty a dál roste naše reputace. Pomohlo nám to, že máme nízkou fluktuaci, díky tomu udržujeme znalosti a kompetence. Máme tu velké množství odborníků, kteří rozumí veškerým detailům systému.

Jste součástí velkého korporátu, zároveň si ale dáváte záležet na image lokální firmy. Jak to funguje dohromady?

Já osobně jsem se v Brně narodil, město je moje srdcovka. Myslím si, že i když člověk pracuje pro korporaci, tak lokální aspekt dává ohromný smysl pro přijetí ze strany zaměstnanců, proto na této identitě cíleně pracujeme. Je to příjemnější pro nás i pro zaměstnance a čitelnější pro okolí. Je nás 500, pořád nejsme pobočka s kampusem o tisíci nebo dvou tisících zaměstnanců. Je to množství, kdy já znám všechny zaměstnance minimálně od vidění a oni se znají navzájem a vnímají se. I kanceláře máme na jednom patře budovy, takže většina našich kolegů je u celého životního cyklu produktu. Jdeme od vývoje přes lokalizaci až k údržbě softwaru, lidé se znají a komunikují spolu, takže si zároveň dovedou dát feedback a software ovlivňovat. Empiricky jsme si ověřili, že pokud fungujeme jako tým, je pobočka mnohem veselejší, angažovanější a doručuje lepší výsledky. Kdyby se mě ale zeptal někdo z jiného konce světa, jak tuhle atmosféru a fungování přenést tam, nemám na to odpověď, není to jen tak přenositelné. 

Za ta léta vyrostla nejen firma, ale i vy v ní. Začínal jste před lety na pozici vývojáře a teď tady vedete 500 lidí. Jak k tomu došlo?

Já jsem v SAPu začínal v roce 2000 ještě jako student a dělal jsem tady už diplomku – dnes máme pro takové lidi promyšlený internshipový program, ale tehdy ještě nic takového nebylo. Po škole jsem nastoupil jako vývojář, následně jsem na rok a půl odjel do Německa. Tehdy tam lidé po nástupu jezdili, aby se naučili pracovat ve svých týmech. Začínal jsem jako developer, neměli jsme ještě ani lokální management, reportovali jsme zase do Německa. Co se týče mojí současné pozice, tak už při studiích na Mendelově univerzitě jsem pracoval pro studentskou organizaci a měl jsem dvojí zaměření – jeden směr byl management a ekonomie, druhý informatika. Už tehdy jsem zjistil, že nechci být prodejce, ale naopak spíš manažer, ale ne něčeho, čemu nerozumím. Proto jsem si řekl, že se postupně do managementu přesunu, a proto jsem si vybral SAP. Původně jsem si myslel, že mi ta cesta bude trvat rok nebo dva, ale jak mě práce bavila, tak to trvalo až do roku 2008. Mezitím jsem využíval různé jiné příležitosti, takže jsem byl i interním auditorem, koučem nebo konzultantem u zákazníků. Vedoucím pobočky jsem od roku 2016, roli viceprezidenta pro AIS (Application Innovation Services) zastávám dva roky.

Co se s viceprezidentskou rolí změnilo pro vás a co pro brněnskou pobočku?

Nejsem členem nejvyššího vedení firmy, ještě mám vrstvu nad sebou, ale i tak má člověk v takové globální roli vliv na víc věcí. Když děláme něco dobře v Brně, je to super, ale je obrovský rozdíl to pak využít na všech pobočkách světa. Promítají se do toho totiž různé kulturní odlišnosti, najednou pracujete s daleko větší komplexitou. Také je to pro mě ale veliká výhoda, protože jsem schopný dostávat naše odborníky do vyšších expertních rolí v rámci korporace. Bez toho to totiž nejde – pokud naši lídři nebudou růst do globálních rolí, nejsou schopní se v rámci globální sítě prosadit. Vidím kolem sebe i obecně v Česku spoustu chytrých lidí, kteří ale ještě nejsou připraveni stát se globálními lídry. Je to velká škoda a do jisté míry i hendikep Čechů. Neumíme se prodat, podceňujeme se a ne všichni mají ambici růst dál a ukázat to světu. My v brněnském SAPu už jsme ale dávno vyrostli z malé pobočky, co jen přijímá zadání, do té, která pochopila, že může věci řídit, tvořit systém a exportovat ho do celého světa. To pochopení je zásadní, ale je potřeba si to odžít.